Poznávací zájezd 4.8. - 10.8.2012, NEDĚLE A PONDĚLÍ
Neděle, 5. srpna
Na mezinárodním letišti Bena Guriona v Tel Avivu jsme přistáli někdy okolo půl čtvrté ráno, absolutně netušící, co nás čeká a do čeho jdeme, nicméně Tel Aviv už z výšky z letadla působil se všemi svými světélky tajemně a exoticky. V letištní hale jsme se setkali s pracovnicí Izraelského ministerstva zahraničí, Shevy. Společně s ní jsme jeli minibusem do Jeruzaléma do hotelu, kde jsme, absolutně vyčerpaní, aspoň na 2 hodiny usli.
Když jsme si odpočinuli, šli jsme na kratičkou procházku a navštívili nejznámější Jeruzalémskou ulici Ben Yehuda, kde se nachází mnoho obchodů, kaváren, restaurací, hraje zde muzika....
Poté jsme jeli na oběd do velice příjemné restaurace, přejedli se už předkrmem a na hlavní jídlo nám už nezbyla síla, a také jsme se seznámili s naší průvodkyní Daliou, sekulární židovkou českého původu, která v Izraeli žije už více než 40 let. Vysvětlila nám, jak se které jídlo jmenuje a jak se jí, zároveň jsme měli možnost aspoň trochu poznat z jejího vyprávění, jak vypadá život v Izraeli, jací jsou místní lidé a mnoho dalšího.
Po výborném obědě jsme zamířili do Starého Města, nejstarší části Jeruzaléma. Zde jsme absolvovali prohlídku tunelů kolem Západní zdi a samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít návštěvu oné nejznámější části, dlouhé 60 metrů, známé jako Zeď nářků. Byl to opravdu mimořádný zážitek, vidět, jak se lidé uctivě modlí, hladí Zeď, čtou si náboženské texty v hebrejštině... a vkládají malá psaníčka popsaná svými přáními do Zdi. Také jsem neodolala, jedno napsala a vecpala do malé mezírky mezi kameny.
Ve Starém Městě jsme rovněž prošli všemi čtvrtěmi, křesťanskou, muslimskou, židovskou a arménskou. Největší dojem na mě udělaly poslední dvě zmiňované. Nádherná byla zejména návštěva Chrámu Božího hrobu , kde byl ukřižován Ježíš Kristus, krásnější chrám jsem nikde jinde snad neviděla.
Navečer jsme zamířili do restaurace na vynikající večeři (už jsem se zmínila, jak moc je dobrá izraelská kuchyně?) a následně šli procházkou k Davidově věži , kde nás čekal neopakovatelný zážitek. Shlédli jsme představení, kdy na samotné hradby promítali videa s překrásnou hudbou o historii izraelského národa. Po tomto nádherném představení byl už pomalu čas jít spát, tudíž jsme se okouzleni odebrali na hotel, natěšení, co nám přinese další den.
Pondělí, 6. srpna
Ráno po snídani jsme vyrazili do muzea holocaustu Yad Vashem . Byl to opravdu zajímavý zážitek. Muzeum je obrovské se spoustou informací a stojí to opravdu hodně úsilí, všechno si pozorně prohlédnout a přečíst, nicméně i tak návštěvu vřele doporučuji. Moc mě potěšilo, když jsem zde našla několik zmínek o České republice, koncentračním táboře v Terezíně a pochodu smrti ve Volarech. Nejsilnější moment pro mě byl asi v hale připomínající krematorium, kde se nachází krypta s popelem obětí holocaustu a na podlaze jsou vyryta jména koncentračních táborů.
Po absolvování velmi dlouhé, leč velmi krásné prohlídky muzea jsme nasedli do našeho minibusu a vydali se směr Masada a Mrtvé moře. Jelikož jsme neměli moc přístup k televizi ani jiným médiím, až naše průvodkyně Dalia nám cestou řekla (jelikož jsme měli opravdu hodně času, cesta nám zabrala pár hodin), co se předchozí den stalo na Sinajském poloostrově (více např. ZDE ) Byli jsme opravdu překvapení, jelikož pokud by nám o tomto Dalia neřekla, nevěděli bychom nic. Na životě uvnitř státu to totiž vůbec nebylo poznat.
Už když jsme dorazili pod pevnost Masada, bylo nám horko. Nicméně když jsme se nechali vyvézt lanovkou nahoru, mysleli jsme, že horkem umřeme. Naštěstí s sebou nikdo neměl teploměr. Ale i když mi bylo nesnesitelné vedro, musím říct, že Masada opravdu zapůsobila. Připadala jsem si, jako kdybych se ocitla v jednom z biblických příběhů o králi Herodovi.
Všichni velice uvítali, když jsme po prohlídce Masady zamířili k Mrtvému moři za účelem koupele a osvěžení. Mrtvé moře nás moc neosvěžilo, jelikož bylo horké, ale i přesto fascinující a kouzelné. Jediná nevýhoda byla usazená vrstva soli na dně, která byla tak tvrdá, že jste se mohli celkem snadno pořezat, ale pokud jste našlapovali opatrně, zvládlo se všechno. David mi kousek této soli ze dna moře utrhl, sice se díky všem možným převozům a cestě v letadle původně jeden větší kámen rozdrolil na sypkou sůl, ale i tak se nyní na svém čestném místě u mě doma krásně třpytí a pokaždé, když na ní pohlédnu, vzpomenu si, jak bylo u Mrtvého moře krásně :).
Vrátili jsme se zpět do Jeruzaléma, a jelikož to pro nás byla poslední noc v tomto krásném starobylém městě, rozhodli jsme se ho prozkoumat ještě večer. Šli jsme na asi dvouhodinovou procházku, která nám přinesla následující poznatek: Večer se modlí u Zdi nářků mnohem více lidí než ve dne a celkově Jeruzalém více žije spíš večer, méně turistů, více místních, řekla bych. Jelikož jsme už o nepokojích v Sinaji věděli, více jsme hledali známky nějakých opatření a nutno podotknout, že byl trochu rozšířen počet vojáků, chodili ve větších skupinkách a potkávali jsme jich víc než v pondělí.